Ve vězení se nacházejí tři typy lidí. Vězni, Dozorci, Hosté.
Vězni nejsou chudáci, jež osud zavál na toto strašné jméno. Jsou to lidé, kteří byli za něco moc ošklivého odsouzeni k smrti a popraveni…tedy oficiálně. Pravda je taková, že si je někdo vyhlédl a "odkoupil". Obvykle jsou to lidé velmi mladí a pohlední, to jsou pro vězně v Levorthu dvě hlavní kritéria. Jejich vzhled jim zachránil život, teď za to však musejí platit. Nikdo o nich neví, nikdo je nehledá, pro okolní svět jsou mrtví pro vězení výdělkem.
Nosí prazvláštně uzpůsobený OBOJEK. Ne není původně pro to, aby byli lépe šikanizovatelní, ale je spíše z bezpečnostních důvodů. Obojek, který lze sundat jen za velmi prapodivného postupu kteří, ovšem vězni neznají, má na sobě řadu úchytů kterými lze lehce protáhnout provaz či ho k něčemu připnout. Podobné věci mají i na rukou a nohou. Obojek byl však po řadě pokusů vypelešen o jednu specialitu. Jelikož se velmi často stávalo, že vězni zaútočili na hosta či dozorce a ten nevěda co v první chvíli dělat při pokusu o to vězně rychle zpacifikovat zabil, je obojek zvláštně stahovací. 4ím více se za něj tahá a rve, tím více se stahuje a škrtí toho kdo jej má na sobě. Jak mile tento tlak zevnitř obojku poleví, opět vězni do plic pustí vzduch. Pokud je obojek připojen na provaz, stačí dozorci jen jediné prudké trhnutí rukou a přidusí svého svěřence. Na obojku lze dělat i smyčky, nechat ho pouze v částečném stažení, to umožňuje dozorci při transportu vězně obejít se bez věčného přivazování vězně někam, jen ho na nějakou dobu trochu stáhne, vězeň může dýchat, ale neztratí vědomí ani nezemře. Tento elegantní způsob trestu a manipulace radikálně snížil počet napadených dozorců.
Vězeň nemá právo na nic. Stávají se z nich otroci ve všech smyslech toho slova.
Hosté, nejsou "zaměstnanci" Levorthské věznice, proto mají přístup do sklepení zakázaný. Za pobyt ve věznici platí nemalé peníze, ale ven v podstatě také nemohou, jakmile jednou vědí co se tu děje, stávají se součástí věznice, když jsou na tom mnohem lépe než vězni, a krom toho nikomu z nich se odtud nechce. Dostávají to, co chtějí plnými hrstmi, ať už jde o výborné jídlo, kvalitní knihy či ukájení prapodivných choutek. Nemají však sebemenší právo s vězněm manipulovat. Ano mohou si ho na chvilku půjčit, trochu si ho porovnat možná si s ním i užít. V žádném případě mu však nesmí ublížit více, než je v postelových hrátkách obvyklé, nemá možnost vězně dlouhodobě šikanovat, a už rozhodně ne ho zabít. Většinou jsou to lidé, kterým buď jde jen o sex, nebo o to dobré jídlo. Vězni se jich v podstatě nebojí a často si na ně otevírají hubu. To je důvodem, proč mnoho prvotních hostů vchází do řad dozorců.
Dozorci, ti už bývají trochu řachlí. Jsou to obvykle sadističtí maniaci, kterým nestačí si občas někoho jen tak porovnat v posteli, ale chtějí, aby je vězeň opravdu respektoval ba, aby se jich bál. A bohužel na to mají prostředky. Práva mají stejná jako hosti, s tou výhodou že za nic nemusejí platit, mohou si vězně půjčit a jelikož mají přímý přístup k celám, nemusejí se na nic ptát. Dále sem připadá jim příjemná záležitost trestů. Pokud vězeň hostovi nebo komukoliv jinému působí problémy, může přijít za dozorcem s prosbou, ať to dá do pořádku. Forma trestů může být jakákoli, jednorázová, opakující se, fyzická, psychická, to záleží jen na fantazii a sadismu každého dozorce. Jediné co nesmí, je vězně zabít či trvale viditelně poškodit, krátký pobyt na ošetřovně se však povoluje, nějaká ta modřina taky ale zohyzdění ne. Obvykle jeden dozorce spravuje jednu celu, dostává příděl jídla pro ni, který jí má dodat a spravedlivě rozdělit. Za vězně na své cele zodpovídá, pokud se pokusí o útěk, nebo budou problémoví, schytá to on, pak se z toho může samozřejmě vymlátit, ale stejně to odnese. Je odpovědný za jejich život, pokud nechá někoho zemřít (což v jistých případech dostane rozkazem), musí zaplatit cenu za jeho život. Ta je odhadována od každého kusu zvlášť. Navíc mají dozorci celkem fešné uniformy, obušek a klíče.